29.1.2016

5. března 2016 v 21:27 | *M - Z*
První deníkovský den se psal před více než měsícem, ale já ho sem prostě musím napsat. Týká se to totiž mé premiéry v nejlepším vozítku, které jezdí na území ČR.




"Takže mami, už mi zbývá cestovat pouze balónem a ponorkou..."

Aneb první věta po příjezdu domů. Opravdu, už jsem seděla ve všem, kromě balónu a ponorky. Ale vrátím se k onomu dnu. Jsem strašně zvídavá a proto jsem si řekla, že chci jet Pendolinem. Vlaky jsem do té chvíle neměla extra v oblibě, snad proto, že jsem s nimi nikdy moc necestovala. Napadlo mě to jen tak, čistě kvůli tomu, že jsem se chtěla někam podívat. Prostě cestovat a nesedět doma na zadku. Tak jsme se dohodli s bratrem, že někam pojedeme. Původní plán byl do Ostravy, ale kvůli vyšší ceně za bratra (já mám ZTP, jízdné skoro zadarmo) jsme se jeli kouknout "pouze" do Olomouce. Náš dlouhodobý plán získal reálnější obrysy, až jsem nakonec celá šťastná a spokojená šla spát s jízdenkami do Pendolina pod polštářem. Samozřejmě jsem nemohla dospat, vstávala jsem brzy ráno, ale i přes to nás naše hodná maminka v rychlosti vezla na nádraží do Benešova. Chudák Lancya dostala zabrat. A proč vlastně? Protože mě osvítil duch svatý a já se šla podívat, v kolik nám jede vlak zpět z Prahy domů. Jenže mi tam skočil ranní odjezd, a já zjistila, že rychlík, kterým máme jet ráno do Prahy, má hodinové zpoždění. Propadla jsem panice, protože bratr ještě nebyl oblečený a osobák, kterým jsme nakonec jeli a vše stihli, odjížděl přesně za osmnáct minut. No, nastal chaos, co vám budu psát.
Cesta osobákem docela šla, až na to, že jsem v té kodrcavce chtěla spát. Ale nespala. Hold nevyspání si začínalo vybírat svou daň. Ale nakonec jsem jí obelstila :D
Do Prahy jsme dorazili ještě o dvě minuty před plánovaným příjezdem. Hurá :) Tak jsme se svezli s houfem až na nástupiště č. 2, kde na nás čekalo to moje vytoužené Pendolino. Tak moc jsem byla šťastná a na ten vlak hrdá. Ano, chápu, teť píšu jak dítě, ale ten vlak mám prostě strašně ráda. Konečně jsme mohli nastoupit, našli jsme si svá místa. Seděli jsme na "čtyřce", ve voze číslo pět.
Můžu vám říct, že jsem celou jízdou byla naprosto překvapená, šťastná, nadšená...To jak se Pendolínek naklání, poznáte ihned. Žádné lítání ze strany na stranu. Prostě to nejpohodlnější cestování. Personál by zasloužil pochvalu.
Odjíždějící SC 505 Pendolino do Ostravy

SC 505 Pendolino

Tak jsme asi po dvou hodinách dorazili do Olomouce. Vůbec se mi nechtělo vystupovat, ale bohužel, na cestu dál už jsme neměli jízdenku. Tak jsem se s Pinďulínem rozloučila, vyfotila, počkala až odjede a společně s bratrem jsme se šli najíst.

Zpět jsme jeli vlakem s názvem EC 128 "Vsacan". Oproti Pendolinu to byl vážně dost velký rozdíl. Ale zase na druhou stranu, to potřebné jsme tam měli. Wifi připojení, personál, který jezdil s vozíkem s občerstvením a kávou, a také prostor. Jediné, co mi vadilo, byla jedna přípojka na 4 osoby. Vadilo mi to z toho důvodu, že jsem musela obtěžovat vedlejší skupinku lidí s tím, zda si mohu "vypůjčit" jejich zásuvku, jelikož by mi klekl telefon. Na tý naší totiž měl zase bratr napojený tablet. Celkově cesta probíhala pomaleji, ale už před Prahou jsem si říkala, že bych klidně pokračovala dál. Prostě já, cestovatel. Co na to říct. Domů jsme jeli osobákem CityElephant, jako ráno.

Výlet byl celkově úžasný, Pendolino mi natolik učarovalo, že ho dodnes nemohu vypustit z mysli.

P.S.: Já bych klidně v cestě pokračovala kamkoli a kromě osobáku jakýmkoli vlakem, zatímco brácha byl vyřízenej na dva dny dopředu :D

EC 128 "Vsacan"
Photo: www.flickr.com/uživatel: lukasp88
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama