28.2. 2016

5. března 2016 v 22:49 | *M - Z*
Neuplynul ani měsíc - nebo spíš, měsíc bez jednoho dne - a seděla jsem v mém milovaném Pendolinu znova. Tentokrát to však nebylo z mého rozmaru, nýbrž "pracovní" cesta až do Ostravy...




Takže - z informace, že pojedu do Ostravy, jsem byla nadšená. Automatika, sedla jsem za počítač a začala jsem si zjišťovat spoje. Úplně nejlepší spoj - co se týče času - padl na mého dalšího oblíbence, totiž LeoExpress.
S tímto dopravcem už jsem jednou jela. Vlastně nejen já, ale i bratr s mamkou a všichni do jednoho jsme byli opravdu nadšení. Takže jsem se těšila, že si to zopáknu. I dnes mě doprovázel bráška, jelikož měl jarní prázdniny a nechtěl zůstávat doma. Samozřejmě odjížděl s tím, že se ve vlaku bude učit :D Jak myslíte že to dopadlo? Učebnici ani neotevřel :D Nedivím se, já bych na to taky z vysoka prděla, nicméně já v jeho věku měla úplně jiné známky.
Cesta Leonem byla suprová, až na stále vypadávající wifi připojení, což mě ale zas takový problém nedělalo. Já se uvelebila na sedadle a užívala si volna a svobody pohledem na uhánějící krajinu za oknem vlaku. Bratr neustále nadával, protože jeho cesta bez wifiny opravdu nebaví. Zařekla jsem se, že příště zůstane doma. Objednala jsem nám dvě kávy, byly moc dobré, ale bylo toho málo. Klidně bych snesla o polovinu víc, ale zas tak to nevadí.
Do Ostravy jsme přijeli na čas. V mysli jsem byla ještě u přejezdu ve Studénce, když jsem vystupovala z Leonu, ale ihned jsem se vrátila do reality. Co mě mrzí je, že jsem stihla pouze jednu foto LeoExpress a to ještě k tomu na Hlavním nádraží v Praze.

LeoExpress po příchodu na nástupiště číslo 1

Po příjezdu do Ostravy jsem byla dost vykulená. Ani ne tak řešením "nadchodů" (u nás v Benešově máme podchody), ale především halou ostravského nádraží. Nádraží v Praze se může jít klouzat, oproti tomuto. V hale bylo teploučko, dostatek sedadel na sezení, ze kterých byla na dohled tabule odjezdů, wifi připojení, ale hlavně bufety s NORMÁLNÍMI! cenami. Tak se stalo, že jsme se s bráchou za stovku najedli i s dvěma lahvemi pití. To na hlaváku v Praze je čistá sci-fi (jedna usušená bageta s olezlou šunkou za 125Kč. Nejlevnější jídlo. Jako vážně?!)
Po odevzdání listin, které jsem tam vezla, jsme se šli najíst. Dali jsme si klobásu (byla docela dobrá), já s kofolou, brácha s modrou Fantou. Chvilku jsme se tam tak toulali, až konečně nadešel čas jít na nástupiště. Pendolino už tam na nás čekalo. Tentokrát to bylo SC 504 Pendolino. Chvilku jsme museli vyčkat, zatím byl zákaz nastupování. Opět jsem chvilku využila k vyfocení a poté jsme si šli najít naše místa. Měli jsme lepší sedadla než minule. Chytli jsme "dvojku", což je lepší než sedět naproti někomu. Tentokrát se mi cestou povedlo vyfotografovat přejezd ve Studénce. Mám na mysli ten přejezd, kde došlo k nehodě SC 512 Pendolina s polským kamionem (řidič jde na 8,5 roku do chládku a Pendolínek se naštěstí opraví) Nemohu si odříct jednu poznámku - pevně doufám, že strojvedoucí, pan Jan Černý nic nevzdá, zabojuje a i přes handicap se vrátí k aktivnímu životu. Moc bych mu to přála.


Cesta byla opět suprová, stejně jako minule. Škoda jen, že tak rychle utekla. Tentokrát jsem využila i opěradlo na nohy, bylo to příjemnější.
Po příjezdu do Prahy a následném vystoupení jsem se ještě ohlédla, a chtělo se mi vážně brečet. Pendolino je moje srdeční záležitost. Prostě je. A při pomyšlení, že z tak luxusního vlaku přesednu do osobáku mi naskakovali pupínky. Ale nedalo se nic dělat.
Pinďulín v Ostravě - foceno přesně v polovině jednotky

Pendolínek večer v Praze po příjezdu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama